Svatební zvyky v zahraničí

Svatební zvyky se liší kraj od kraje. To, co dodržují lidé na Moravě a ve Slezsku, nemusí být samozřejmostí pro Čechy a naopak. A co teprve pak v jiném státě…Svatební tradice v některých zemích mohou nezasvěcené hodně překvapit. Někdy jsou velkou zkouškou pro nevěstu i ženicha, ale také pro samotné svatebčany.

Tak například Skotsko má jeden zcela specifický zvyk, který nemá s bílou krásou a romantickou přípravou na svatbu pranic společného. Té tradici se říká černění nevěsty, a spočívá v tom, že ji její známí před svatbou překvapí s kbelíkem nevábné smradlavé směsi, kterou nevěstu polijí.

V Rusku je zase zvykem při cestě za nevěstou klást ženichovi do cesty překážky. Podobně jako u nás jeho přátelé, ale i rodina a příbuzní požadují výkupné za nevěstu. Čeká ho však ještě několik dalších testů, při nichž má projevit svou sílu i rozum. U domu nevěsty si například musí poradit s nejrůznějšími čísly, které představují nevěstino číslo boty, datum jejího narození nebo datum seznámí a další. Pokud ženich neví, musí se vykoupit.

Řada zvyků týkajících se štěstí se vztahuje k botám. Třeba v Irsku musí mít nevěsta během svatby pořád obě nohy na zemi. Kdyby totiž jednu zvedla, unesly by ji zlé víly.V severských zemích se zase tradovalo, že vyzutí boty symbolizovalo ztrátu panenství. 

Boty schované v krabici v neporušeném stavu ještě po další roky přinášely štěstí. 

I jedna z tureckých svatebních pověr souvisí s botami. Kamarádky nevěsty napíšou svá jména dovnitř jejích střevíců. Čí jméno bude po obřadu rozmazané, tu dívku čeká svatba jako další v pořadí.
Ve Velké Británii se páry bot přivazují na auta. Má to symbolizovat plodnost a mužovu odpovědnost za ženu.

V Číně se zase klade velký důraz na číselnou symboliku. Důležité je datum i čas svatby. Číňané se vyhýbají čtyřce, která představuje smrt. Zato jednička je zárukou štěstí.
A kde se svatba slaví nejvíce? Třeba v Maroku. Svatební veselí tam trvá víc jak týden.